Fotografovo setkání s elektromobilitou

Slovo na úvod

„Bzuuuuuum - slyšíte? To může být váš první zážitek s elektromobilitou,“ lákala ještě v létě 2023 reklama jednoho nejmenovaného českého výrobce (nejen) elektrických aut. A z mého pohledu už nemůže být pravdivá, protože můj první zážitek s elektromobilitou už to prostě nikdy nebude.

Elektroauto, setkání první

Když pominu jedno svezení na sedadle spolujezdce, když nás Teslou vozil řidič v rámci doprovodného programu na svatbě před mnoha lety, doteď jsem s elektrickými auty opravdu neměl osobní zkušenost.

Změnilo se to až loni (2023), kdy do soutěže Adapterra Awards vstoupila jako partner automobilka Kia a v rámci každoročního focení finálových projektů jsem tak více než měsíc jezdil plně elektrickým autem Kia Niro EV.

„Expediční vozidlo“ se slušivým polepem Adapterra Awards

O Adapterra Awards

Tvůrci soutěže o ní říkají, že Adapterra Awards hledá inspirativní projekty, které pomáhají přizpůsobit naše města, domy a krajinu klimatické změně.

Je mi ctí, že loňský ročník byl již pátým v řadě, kdy jsem objížděl finálové projekty za účelem jejich nafocení. Zároveň je to projekt, který mi propojuje obor, který jsem vystudoval, s oborem, kterému se posledních 15 let souvisle věnuju.

Hashtag #jaknaklima provází příspěvky Adapterra Awards na sociálních sítích

Zkušenosti a porovnání

Na začátek povídání o autě samotném je třeba říct, že nejsem zkušeným recenzentem nových vozidel. Můj text bude tedy spíš o pocitech, než o matematicky přesném vysvětlování faktů.

Vlastně jsem původně chtěl jen jezdit a udělat u toho pár pěkných ilustračních snímků, ale pak se to nějak „zvrtlo“. Tak snad mi odpustíte delší text a nebo se třeba budete soustředit jen na ty fotky, jak jste ostatně u mne zvyklí.

Tedy k tomu porovnání: nejvíc kilometrů ročně najezdím se Škodou Fabií 3. generace v její nejslabší motorizaci a i proto má Kia jednodušší pozici na startovní čáře co do hodnocení jízdních vlastností.

Na druhou stranu, za posledních pár let jsem taky stovky až tisíce kilometrů najezdil s každým z těchto aut: Mercedes Vito, Volkswagen Sharan, Škoda Superb Combi, Volkswagen Polo nejnovější generace, Mercedes GLB, Toyota RAV 4 nejnovější generace, Renault Mégane combi, Renault Traffic 2022, Volkswagen Passat GTE Variant a nejvíc tisíc kilometrů asi různými verzemi mikrobusu Toyota Proace.
Roční nájezd mám cca 20 000 - 25 000 km. S Kiou jsem najezdil necelých 5 000 km.

Kia Niro EV

Technické specifikace Kia Niro EV

Kia Niro EV je auto poháněné synchronním elektromotorem s permanentním magnetem (z pohledu laika: benzín ani naftu do toho nenalijete). Kapacita akumulátoru je 64,8 kWh a papírově průměrná spotřeba je 16,2 kWh/100km.

S rozměry 4420 x 1825 x 1570 mm se velikostně blíží Škodě Octavii kombi (3. generace).

Dojezd

Když jsem na elektromobily narazil v rozhovorech s kamarády a kolegy, asi nejčastějším dotazem (ve kterém navíc zaznívala obava) byl ten, jak daleko se „s tím“ dá dojet na jedno nabití. Opět podle papírů - v kombinovaném provozu až 460km.

Mně po plném nabití v závislosti na dravosti předchozích jízd ukazovalo auto většinou cca 360 - 420 kilometrů. To není ani moc ani málo - hodně tady záleží na tom, jakým způsobem člověk auto využívá.

Na ježdění po městě je takové vozidlo ideální. Ve chvílích, kdy se téměř nulovou rychlostí posouváte po Nuseláku, je opravdu zlaté (vybavuju si den, kdy jsem se 40 minut šinul z Prahy 4 na Hlavní nádraží a za celou cestu spadl dojezd jen o 1km).

Ve chvíli nejvyšší nouze, kdy jsem spěchal do Prahy, jsem baterii vytáhl tak, že v ní zbývalo 17% energie a dojezd byl 46km. Jel jsem od Pardubic a celou cestu počítal, jestli mi kapacita baterky vystačí až do cíle. Naštěstí vystačila - poté, co jsem sjel z dálnice, přestal ukazatel zbývající energie výrazně klesat.

V interiéru Kia Niro Ev se neztratíte

Nabíjení

Úvahy o nabíjení jsou třeba rozdělit na dvě části - na tu první, kdy potřebujete dobíjet někde na dlouhé cestě, a na tu druhou, kdy potřebujete dobít po jejím skončení, resp. před započetím cesty další.

S dobíjením po cestě jsem prakticky neměl problém - na delších trasách bylo vždy hned několik možností. Většinou jsem vybíral rychlonabíječky, díky kterým jsem měl do 80% dobito třeba za 20-30 minut. Prostě kafe, záchod, chvilka oddechu a jede se dál. Za celý měsíc se jen dvakrát stalo, že byla rychlonabíječka plná. Jednou v nákupním centru na Smíchově, kde mají na patře všeho všudy 4 nabíjecí místa, a podruhé v Rakousku u dálnice, kde byla rychlonabíječka jen jedna a na pomalé nemělo z časového hlediska smysl nabíjet. Ovšem v tom druhém případě byl o pár kilometrů dál terminál, kde bylo 12 rychlonabíječek a z toho 10 volných (a navíc mají naši jižní sousedé mobilní aplikaci / web, kde si můžete zobrazit nejen nabíječky, ale také jejich aktuální obsazenost).

Jenže ještě je tady dobíjení „doma“ a to byl, řekl bych, největší kámen úrazu, který víceméně vylučuje, abych v současné době EV auto měl a reálně používal. Bydlím totiž na sídlišti…
Pravda, 1,6km od vchodu do „mého“ domu je v nákupním centru nabíječka, jenže to znamená tam auto odvézt a nechat několik hodin nabíjet. A to znamená zase odejít zpět domů a opět se pěšky vrátit. To, že půlku trasy mi vyřeší MHD bych neřešil, protože nemám Lítačku a každá trasa by mne tak stála přes 30 korun. Ve výsledku jsem většinu takových situací vyřešil koloběžkou, což možná udělá radost zastáncům mikromobility, ale v praxi je to silně nekomfortní, nehledě na to, že jsou i chvíle, kdy leje jak z konve, nebo třeba v zimě sněží.

Dobíjení elektromobilu bylo v praxi jednodušší, než jsem čekal

Spotřeba

Když jsem auto dostal, svítila na displeji průměrná spotřeba skoro ukázkových papírových 16,1kwh/100km (nevím, jestli to bylo za celých těch 16 000 km, co mělo auto najeto, nebo jestli to někdo v průběhu používání vynuloval, sám jsem počítadlo nulovat nezkoušel). Po prvotním nadšení a testování co to umí, ukazatel nastoupal na 16,3kwh/100km, ale když jsem se „uklidnil“, vrátil se dokonce na 16,0kwh/100km.

Musím ale říct, že jsem hlavně na dálnici jezdil v režimu ukázkového slušňáka a snažil se držet se pod 120km/h.

Jízdní vlastnosti

Poněkud nepřekvapivě auto jezdí potichu. Za tu dobu, co na silnicích automobily potkáváme, jsme si jako lidstvo zvykli, že prostě jsou slyšet. Ale elektroauto jen při rozjezdu zabzučí a pak už jede víceméně velmi tiše.

Což samozřejmě není vždycky úplně klad. Sjezdili jsme v rámci focení projektů Adapterra Awards leckteré silnice i silničky a zejména na úzkých a nepřehledných lesních cestách jsem si dával opravdu hodně pozor, jestli se proti mně neřítí z kopce cyklista, který by byl o to překvapenější, že by mne fakt dopředu neslyšel.

Jinak bych jízdu Kiou nejpřesněji popsal jako „klouzání krajinou“ - až neuvěřitelně jemná a tichá jízda, absolutně komfortní víceméně za jakékoliv situace, včetně i relativně hodně polních „polňaček“.

Docela jsem si také užíval brždění pomocí rekuperace elektrické energie (jestli jsem tedy pochopil správně, co vlastně auto dělá).

Zelená energie a elektroauto

Užitná hodnota

Elektroauto tak, jak je k dispozici teď, zatím rozhodně není pro všechny.
Jednak jde samozřejmě o cenovku - v tuto chvíli si ho reálně může dovolit jen nepatrný zlomek lidí, a i když to samozřejmě částečně platí i o obyčejných autech, cena by se určitě měla s cenami aut se spalovacími motory trochu srovnat.

Ale také je třeba počítat s tím, že samotná cesta z bodu A do bodu B není jediným způsobem využívání aut - občas je potřeba vozit větší náklady, tahat vozík, apod. A do toho by se mi s Kiou nechtělo. Ani mi nepřijde, že by na takové akce byla dělaná. Nicméně i tady s vývojem přijde podle mne doba užitkových i jiných vozů.

Přichází úsvit elektromobility?

Střetnutí s odpůrci

Je pár větiček, které vám do obličeje vpálí téměř každý odpůrce této technologie. Některé jsou opodstatněné, jiné lze naopak relativně snadno vyvrátit. Často vycházejí z toho, že současný stav se nebude měnit (k lepšímu).

Abych se s nimi nemusel střetávat tolik na sociálních sítích, zkusím na některé argumenty odpovědět „nanečisto“ už tady v článku:

• životnost / cena / kapacita baterie - baterie je a bude nejdražší součástí celého auta. Věřím, že s vývojem se ceny baterek budou snižovat a kapacita naopak zvyšovat (ruku na srdce, fotografové, kolik stála vaše první paměťová karta do foťáku a kolik se na ni vešlo dat?)
• hoření elektrických aut je nebezpečné a tato auta hoří často - nemyslím si, spíš je k takovým případům častěji upírána pozornost. Viz. výborné vlákno k tomuto tématu na Twitteru
• dojde lithium? Dostupnost surovin pro výrobu baterií se snižuje a tedy tyto budou stále dražší - za mne není baterie s využitím lithia jedinou cestou, ostatně pokusy se sodíkovými bateriemi možná už teď ukazují lepší směr.
• nabíjení... - i tady věřím pokroku. Ostatně třeba nejnovější Smart Concept 5 mou naději jen a jen podporuje. Nebo třeba nové čínské Xiaomi SU7.

Nedělám si iluze, že bych někoho přesvědčil ke změně názoru. Ostatně sám nejsem ani tak zapáleným příznivcem, jako se spíš snažím zamýšlet nad možnostmi.

Úkoly, aneb kudy do budoucnosti

Na závěr je třeba říct, že dokud bude námi využívaná energie pocházet z fosilních paliv (dle dostupných statistik z roku 2020 pochází cca 69% energie spotřebované v ČR ze spalování fosilních paliv; zprávu o podílu energie z obnovitelných zdrojů v případě EU najdete zde), je celá elektromobilita jen dětskou hrou s autíčky a předstíráním obdivu k císařovým novým šatům.

Co opravdu je potřeba, je naučit se (pořádně) využívat a aplikovat získávání energie z takzvaných zelených zdrojů.

Dalším důležitým faktorem, alespoň pokud to chceme s elektromobilitou myslet vážně, je četnost nabíjecích míst. I tady věřím budoucnosti - například krátce poté, co jsem Kiu vrátil, se na hlavní ulici kousek od našeho domu objevily nabíjecí stanice na každé druhé lampě. Nebo tam možná byly už dřív a já si jich jen nevšiml ;-)

Nicméně není cílem z tohoto článku dělat předlouhou stať o ještě delší cestě České republiky za zelenou energií…

Závěrem

Úplným závěrem musím říct, že jsem si za ten měsíc až překvapivě zvyknul.
Záměrně jsem nechal článek odležet, ale i po delší době mi zbyly jen příjemné pocity a vzpomínky.

Ale na druhou stranu nakolik bylo skvělé užívat si jízdních vlastností, vzhledem k ceně i k dalším „drobnostem“, není pro mne elektroauto na pořadu dne. Zatím.