Výlet za focením sněženek

Přiznám se, že nemám moc rád tu část roku, kdy zima odchází, sníh už sleze, ale zeleň se ještě neobjevuje a jaro si zkrátka dává na čas. Takové to předjaří. Venku už je přeci pěkně, tak proč matka příroda tolik váhá, říkám si obvykle.
Jedním z prvních poslů jará bývají sněženky. No a co může být v daném období hezčího, než koberce bílých kvítků kam oko odhlédne. Proto každým rokem vyrážím na jednu lokalitu, o které vím, že tam sněženky najdu "se zárukou".
Pravda, focení jarního kvítí není fotograficky příliš kreativní a Czech Press Photo za to asi nevyhrajete ani vy, ani já. Pro mne je takový výlet hlavně relaxační kůrou a odpočinkem v pracovním uspěchaném světě.

Jarní sněženkový háj. Lesní "nepořádek" v pozadí jsem do snímku komponoval záměrně, je mimo hloubku ostrosti a neruší tam žádný prvek, který by víc vystupoval.
Nikon D300 + Sigma 70-200/2.8 II EX APO DG MACRO HSM, čas 1/125 s, clona 4.5, ISO 100

Tajemství lokality

Než vám řeknu, kam se za sněženkami vydat, rád bych naopak, abyste se se mnou podělili o názor na jeden problém (ano, ve srovnání se skutečnými hrůzami bych to vlastně ani problémem nazývat neměl...)
Jedná se o utajení lokality a ptám se samozřejmě především fotografů.
Prozradíte svoje tajná místečka každému na potkání, nebo jen přátelům a kamarádům a nebo dokonce vůbec nikomu?
Nechci soudit, jen se ptám! Sám v tom totiž nemám jasno.
Prozradit znamená vystavit se hypotetickému nebezpečí, že někdo dorazí na místo a v lepších podmínkách (počasí, světlo, apod.) nafotí mnohem lepší snímek než vy. Navíc s daleko menším úsilím, protože ono místo už nemusel hledat, protože ho dostal pěkně "až na talíř". Někteří fotografičtí kolegové dokonce ve zveřejňování lokalit zacházejí až tak daleko, že uvádějí u fotek přesné souřadnice. Při troše štěstí tak najde návštěvník jejich webu nejen lokalitu, ale i otisky od stativu.
Opakem jsem potom takoví kolegové, ze kterých nevyrazíte ani název pohoří, natožpak nějaké souřadnice.
Já sám se v závislosti na lokalitě názorově pohybuji někde mezi těmito variantami, ale možná, že lehce tíhnu spíš ke druhé skupině.
Pokud byste se chtěli k tématu vyjádřit, uvítám vaši odpověď v anketě, vypsané na facebookovém profilu VojtaHerout.com

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), někdy též sněženka bílá či sněženka předjarní, je vytrvalá, 10-20cm vysoká bylina...
Pokud byste chtěli vědět víc, doporučuji navštívit třeba web Květena ČR nebo stránku o sněžence na Wikipedii
Nikon D300 + Sigma 70-200/2.8 II EX APO DG MACRO HSM, čas 1/400 s, clona 3.2, ISO 100

Kdy a kam za sněženkami

No, ale dost bylo zvídavých dotazů z mé strany, přichází čas prozrazování.
Sněženky kvetou v závislosti na počasí zhruba od konce února do dubna. Vyplatí se ale vyrazit spíše dřív, zvláště, pokud je předjaří teplejší.
Přestože jich je po republice víc, já osobně znám jedinou sněženkovou lokalitu v České republice. Je jí lužní les v Polabí, kousek od obce Obříství.
Autem je to z centra Prahy na kilometr přesně 30km. Ostatně podívejte se na přiloženou mapku (viz. níže). Zaparkovat se dá bez problémů na břehu Labe - při příjezdu od Prahy je to hned první odbočka doprava dolů k řece.
Odtud se dáte už pěšky po cestě na sever, tedy tak abyste měli Labe po pravé ruce (to je ta, co se na ní nenosí hodinky!). Sněženky najdete víceméně v celém lese, který se nachází naopak po levici. Od cesty je oddělen malým příkopem, který je nejlepší překonat po mostku hned na začátku lesa, nebo až po pár stech metrech před tím, než cesta končí v areálu s nízkými budovami.
Pokud byste chtěli jet autobusem, nejvíce jich jede z Prahy Holešovic do zastávky Obříství, Štěpánský most. Odtud už je to jen 2km pěšky.
Nejbližší vlaková stanice je v Neratovicích. Pěšky je to do Obříství zhruba 5.5km, bohužel po silnici bez turistického značení.

Jak sněženky fotit

Focení sněženek se může zdát jednoduché, vždyť jsou přece v lese všude kolem. Stačí si vybrat místo, zamířit a cvaknout. Anebo vlastně cvaknout kterýmkoliv směrem.
O tom, že to až zas tak jednoduché není, se přesvědčíte na lokalitě. Sněženky samy sice rostou v kobercích vcelku spořádaně, nad nimi najdete ale změť starých uschlých šlahounů kopřiv, větve ještě nezelených křovisek a kmeny stromů, které je potřeba také vhodně zakomponovat.
Osvědčilo se mi použití spíše delšího ohniska, protože květina tak z nízkého pohledu dostanete pěkně do zákrytu, který umocní bílou barvu květů. Letos jsem zkoušel fotit nejdříve s Nikkorem 24-70/2.8, pak přešel na Nikkor 85/1.8 a nakonec skončil u nejvhodnější Sigmy 70-200/2.8 a s ní odfotil většinu snímků.
Majitelé makroobjektivů se jistě také pěkně "vyřádí", naopak na širokém (až ultraširokém) ohnisku vypadá masa sněženek dost prořídle.

Pohled na lesní cestu nepůsobí příliš pěkně. Fotografii sem dávám především jako demonstraci toho, že i u focení jednoduššího tématu, jakým je sněženkový les, je třeba přemýšlet a dobře vybírat místo pro focení
Nikon D300 + Sigma 70-200/2.8 II EX APO DG MACRO HSM, čas 1/100 s, clona 5.0, ISO 200

Závěrem

Co dodat na úplný závěr? Kromě přání, abyste si výlet pořádně užili snad jen upozornění, že sněženka patří podle zákona o ochraně přírody a krajiny mezi zvláště chráněné druhy rostlin, a je samozřejmě trestné ji trhat či vyrýpávat. I při focení se snažte pohybovat s maximální obezřetností, ať nás sněženkový les může těšit ještě dlouhá léta.

Sněženkový "koberec" zalitý ranním sluncem
Nikon D300 + Nikkor 85/1.8 AF, čas 1/800 s, clona 2.8, ISO 400