Zpět na titulní stranu - VOJTa Herout
Cz En
Kontakt:
 
VOJTa Herout
+420 774 376 880
vojtaherout@gmail.com
Tip pro návštěvníky:
 
věděli jste, že se vám při najetí myší nad náhled fotografie ukáže datum pořízení snímku?

 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Středa, 10. října 2012
 
Cinque Terre je nevelká oblast (38,6 km²), rozkládající se na severozápadě Itálie na pobřeží Ligurského moře. Tvoří ji pět malebných vesniček, které se nezměnily snad po staletí - Monterosso, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Od roku 1997 je součástí světového dědictví UNESCO. Čas se tady zastavil natolik, že i turisté to tu pořádně objevili až ke konci minulého století. Uzoučká silnice sice všechny vsi propojuje, ale spíš než autem se mezi nimi přepravíte pěšky (po jedné z úzkých stezek v kopcích), nebo vlakem.
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Paprsek slunce, který se na chvíli prodral mezi mraky, minul Manarolu jen o kousek.
Nikon D4 + Sigma 70-200/2.8 II EX APO DG MACRO HSM, čas 1/250 s, clona 10, ISO 800
Jednotlivé vísky, seskládané z typických malých barevných domků pevně přitisknutých na skály, jsou rozsypány na útesech nad tyrkysovým mořem a působí, jako by byly vystřižené z kulis nějaké pohádky. O krásné výhledy není nouze na každém kroku a díky absenci velkých silnic a množství aut je tu ticho a klid jako málokde jinde u moře. Ideální kombinace podmínek na kratší dovolenou pro někoho, pro koho "moře" neznamená celodenní válení se na pláži (velkou písečnou pláž totiž najdete jen v nejsevernější z pěti vesnic, v Monterosso).
My jsme tuto oblast protlačili do nabitého itineráře naší cesty severní a střední Itálií mezi Lago di Garda a Toskánsko a nebyla to ani moc zajížďka. Navíc rozhodně stála za to!
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Corniglia po dešti. Vesnička je barevná už sama o sobě, ale s "mokrými barvami" je to ještě výraznější
Nikon D4 + Nikkor 24-70/2.8 G ED, čas 1/1000 s, clona 6.3, ISO 800
Kudy se tam dostat?
Z Prahy je to do Cinque Terre nějakých 1000km. Víceméně celou trasu pojedete po dálnici - kolem Mnichova, přes Brener a v Itálii pak pořád na jih. Až před Modenou to stočíte na Parmu, za Parmou zase na jih a dálnice vás "vyplivne" v přístavním městě La Spezia.
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Mapa stezek v Cinque Terre, ve větším rozlišení na webu CoastalWalking
Cinque Terre - den první - deníkový zápis
Za La Spezia začala cesta šplhat do kopců, zatáčky byly čím dál tím ostřejší, stoupání příkřejší a vozovka stále užší, ani snad nemluvě o tom, že práce na silnici byly přesně v těch nejužších místech.
Usoudili jsme, že se blížíme do Cinque Terre.
Obloha byla zamračená, chvílemi pršelo.
Minuli jsme odbočky na Riomaggiore a Manarolu a před cedulí "Road to Vernazza closed" (cesta do Vernazzy uzavřena) jsme zatočili na jih směrem na Corniglii, kde jsme měli rezervované ubytování. Dole před vesnicí jsme se poprvé setkali tváří v tvář italskému značení parkovacích míst.
Chlapík na parkovišti od nás chtěl za celodenní parkování 12 EUR s tím, že parkovat můžeme pouze na modrým pruhem vyznačených místech, ty žlutě označené jsou rezidenční. Dali jsme mu dvacetieurovku a že neměl drobné, vrátil nám nazpět deset euro a ještě se omluvil.
Sjeli jsme ještě o kus níž a zjistili, že nejbližší modrá zóna k našemu ubytování je, dle navigace, lehce přes půl kilometru. Přestalo pršet, takže jsme měli čas přeskládat věci tak, abychom s sebou táhli každý jen velkou tašku a batoh (o stativu nemluvě).
Do apartmánu nás uvedla přímo majitelka, hovořící roztomilou italskou angličtinou (kdo neví, co výrazem "italská angličtina" myslím, ať si na YouTube pustí klip The Italian Man Who went to Malta). Ubytování bylo sice skromné co do velikosti, ale jinak po dvou nocích ve stanu až po hříchu luxusně vyhlížející. Z okna byl výhled na kopce nad vesnicí. Valily se přes ně těžké tmavé mraky a co chvíli tak schovávaly vísku s kostelem "o patro" nad námi.
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Vesnička svatého Bernardýna (San Bernardino) byla při pohledu z okna našeho apartmánu co chvíli schovaná v mracích (na snímku kopec přímo pod kostelíkem protíná silnička, po které jsme se do Corniglie dostali).
Nikon D4 + Nikkor 24-70/2.8 G ED, čas 1/100 s, clona 6.3, ISO 800
Trochu se vyjasnilo, takže jsme vyrazili do auta pro pár zapomenutých věcí. Sotva jsme k němu došli, spustil se liják. Naštěstí netrval ani čtvrt hodiny, takže jsme ho bez problémů přečkali v autě (já to pořád tvrdím, že auto je ten nejlepší deštník!).
Když konečně vysvitlo sluníčko, začaly se trousit skupinky vodníků, vesměs japonského původu - to byli ti méně šťastní, které průtrž mračen potkala na cestě a neměli se kam schovat. No, suchou nit byste na nich skutečně hledali marně.
Protože Corniglii jsme prošli už jen tím, že jsme odnesli tašky na pokoj, rozhodli jsme se, že se podíváme do Manaroly, vedlejší vesničky. Vzhledem k tomu, že stezka byla pod závalem, rozhodli jsme se pro cestu vlakem (vzpomněl jsem si na kolegu Michala Kupsu, jistě by mi vlak záviděl). Byla to tedy jen jedna stanice (1,80EUR na osobu a jednu cestu - údaj z roku 2012), takže jsme se pořádně nestihli ani rozhlédnout (po vlaku jako takovém z důvodu nedostatku času, po okolní krajině kvůli tomu, že 90% té krátké cesty jsme jeli tunelem).
Manarola je dost možná nejfotografovanější ze všech pěti vesniček, tvořících Cinque Terre. Protože možností, jak ji do záběru dostat celou, je málo, jsou si snímky podobné jako vejce vejci. Což také mimochodem znamená, že fotku, jakou jsem tam udělal já, tam může vytvořit víceméně každý. Stačí si jen počkat na správný okamžik.
Na vyhlídce jsem tam zapředl rozhovor s fotografem ze Shanghaie - měl Nikon D700, permanentně nasazený přechodový filtr a blesk (ani jedno nebylo potřeba, tedy samozřejmě s výjimkou foťáku). Obdivoval můj "zdržovací filtr" (ND 1000 od BW) a stativ, u kterého si dokonce do mobilu poznamenal označení. Kdyby věděl, že váží i se stativovou hlavou 4.5 kg, asi by to neudělal.
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
No Vernazza - stezka byla zavalená.
Nikon D4 + Nikkor 24-70/2.8 G ED, čas 1/160 s, clona 4.0, ISO 200
Cinque Terre - den druhý - deníkový zápis
Ráno jsme posnídali v místní kavárně. Měli tam i internet, takže jsme si, pohrouženi v svá chytrá mobilní zařízení, splnili svou civilizační dávku konzumace informací. Po snídani (mimochodem výtečný čerstvý pomerančový džus tam měli) jsme naházeli věci do auta. Nutno dodat, že cesta s taškami s kolečky ulicí Corniglie nebyla zrovna tichá a počítám, že po našem průchodu byli asi vzhůru i ti největší spáči. No co, nemají tam mít tak zvláštně drážkovou dlažbu...
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Pohled na Corniglii ze stezky v kopcích
Nikon D4 + Nikkor 24-70/2.8 G ED, čas 1/250 s, clona 6.3, ISO 200
Jen nalehko (no, fotobatoh 10kg, stativ v obalu dalších 5...) jsme vyrazili po stezce do kopce nad vesnici s tím, že chceme najít pohled na Corniglii a moře. Sluníčko se opíralo do strání a vzduch byl po deštích předchozího dne prosycen spoustou různých vůní, z nichž asi nejvýraznější byla těžká sladká fíkovníková. Cesta stoupala poměrně příkře - nejprve mezi vinicemi, potom už jen hustým porostem místní vegetace.
My Češi jsme zvyklí, že i mimo pěšinu ve své domovině projdeme skoro všude, výjimkou jsou snad jen mokřady nebo zvlášť neprostupné křoví, třeba trnkové. Ale tady byl člověk odkázán čistě na stezku. Mimo ni byla směs bylin a křovin, z nichž většina měla trny. Poznal jsem akorát ostružiník, ale i ten stačil k tomu, aby mne na jednom z pokusů typu "nebylo by tady zpoza toho výběžku vidět dolů na vesnici", zbavil mé zvědavosti.
Nakonec jsme stoupali víc než hodinu, než se nám podařilo najít alespoň nějakou vyhlídku. Udělal jsem pár fotek a zase začalo pršet.
 
Cinque Terre - pohádkové vesničky
Stezka mezi Corniglií a Manarolou. Obklopena nejen zmiňovanými ostružinami, ale i divoce rostoucími kaštanovníky jedlými
Nikon D4 + Nikkor 24-70/2.8 G ED, čas 1/320 s, clona 5.0, ISO 800
Závěrem
No a tak jsme se zase vrátili. Čekala nás cesta do Toskánska a jak jsme si ověřili ráno u kafe, předpověď počasí stejně nebyla příznivá. Obecně by bylo lepší mít na Cinque Terre víc času, než jen odpoledne a dopoledne. Navštívili jsme pouze dvě vesnice a krásných je všech pět. Navíc projít si pár stezek by také nemuselo být marné. No, ale třeba se tam vrátíme, vždyť nejeden průvodce tuto oblast označuje jako nejkrásnější z celé Itálie!
Warning: mysql_fetch_array(): 15 is not a valid MySQL result resource in /mnt/data/accounts/a/abulafia/data/www/vojtaherout.com/clanek.php on line 134
Fotografie související s článkem
nahled - fotografie

Warning: mysql_fetch_array(): 20 is not a valid MySQL result resource in /mnt/data/accounts/a/abulafia/data/www/vojtaherout.com/clanek.php on line 182
© Design & fotografie & kódování by VOJTa Herout, 2004-2015
 
Všechny zde publikované fotografie a texty jsou předmětem autorského práva ve smyslu Autorského zákona č. 121/2000, §11 a bez svolení autora je tedy jakékoliv jejich užití zakázáno! polozka pozadi polozka pozadi polozka pozadi polozka pozadi polozka pozadi polozka pozadi